Volejbalový klub Choceň

Můžete s ním pohovořit Anglicky, Rusky, Ukrajinsky, Francouzsky, ale rozumí i Srbštině. S němčinou však u něho moc nepochodíte. Řeč není o nějakém překladateli, ale o naší nové útočné akvizici, která se představila ve žlutomodrém dresu již minulý týden. V březnu devětadvacetiletý levoruký smečař či univerzál Georgiy Nasibullin (výška 191 cm, váha 85 kg) pomůže našemu áčku v klíčové části sezony, v níž náš tým usiluje o postup do play-off.

Jak si se objevil v našem klubu?
Na začátku sezony jsem působil ve Švýcarsku, ale kvůli vízu jsem tam nemohl dohrát zbytek sezony. Proto jsem se vrátil zpět na Ukrajinu, kde jsem odehrál několik ligových zápasů. Potom mi jeden kamarád řekl o nabídce klubu, který sháněl hráče. Řekl jsem si, že je to dobrá příležitost, protože jsem chtěl Českou republiku vždycky navštívit. Jsem spokojený, že jsem tady. Je tu hezky, akorát trochu zima (úsměv).

Zmínil si, že si nastupoval ve Švýcarsku a na Ukrajině. Hrál si ještě někde jinde?
Začínal jsem u nás v mladém věku, pak jsem hrál za juniory i seniory na Ukrajině. Poté jsem měl v průběhu dvou sezon malou pauzu. Proto jsem byl šťastný, že jsem se dostal do Curichu, kde jsem si to zkusil dva roky. Ukázalo se, že nejsem tak špatný volejbalista, jelikož se ozval špičkový klub Volley Amriswill (pozn. v současnosti vede švýcarskou nejvyšší soutěž), kde jsem nastupoval v minulé sezoně, v níž jsme vyhráli titul. S českou ligou zatím žádné zkušenosti ještě nemám.

Jsi tady několik dní, tak jaké jsou tvé první dojmy z nového působiště?
Ostatní kluci v týmu jsou v pohodě. Trenér vyvažuje nervy s emocemi (úsměv). Líbí se mi centrum města, které je poněkud malé, ale pěkné. Jsem tu ještě moc krátce, abych mohl sdělit více zážitků. Ale můj první byl s míči, které pro mě byly velkým překvapením. S balony Gala jsem totiž nikdy nehrál a poprvé v ruce jsem je měl na tréninku minulý pátek.

Hraješ na postu smečaře, ale na videosestřihu útočíš výhradně z účka. Která pozice je ti bližší?
Záleží na trenérovi, kam mě postaví. Mohu být na obou postech. Mně je to celkem jedno, hlavně se musím sejít s nahrávačem.  Dva roky jsem nehrál na smeči, takže jsem nepřijímal. Pak to bylo zhruba padesát na padesát. Loni jsem byl opět jako druhý univerzál. Tam byla naše slabší stránka, tak proto se ze mě stal univerzál. Nicméně pořád je to tak půl na půl.

Jaký je tvůj denní program?
Ještě netuším, jak to bude dál, ale když mám volno, jdu ráno do posilovny. Pak si dám jídlo a poté trénuji s týmem. Následně si dávám strečink. Myslím, že správná příprava je pro hráče tou nejdůležitější věcí.

Koukal si už na tabulku soutěže?
Díval jsem se. Budeme chtít v těch zbývajících zápasech uhrát co možná nejvíce bodů. Jsem připraven na těžkou práci a boje v následujících víkendech. Věřím, že play-off je stále reálné, protože by nemělo smysl a nebyl by důvod makat, pokud bych v postup mezi osmičku nevěřil.

Máš za sebou i první přípravný turnaj. Co ti ukázal?
Kromě těch opravdu brzkých začátků utkání bylo všechno dobré. Přijely sem týmy různých úrovní. Poznal jsem, že každé mužstvo tady v Čechách má jiné klíče k tomu, jak vyhrát.

Na turnaji moc diváků nebylo, ale při zápasech je to o poznání jiné. Těšíš se na atmosféru?
Rozhodně je dobře, když je v hale hlasitá podpora a diváci fandí vám či soupeřům. Nabíjí mě to energií a při hře mi to pomáhá. Pokud se fandí, je pro mě snazší se chytit. Ale i když je kolem hodně lidí, soustředím se jen na hru.

Měl si možnost jít se spoluhráči zajít na společenský večer. Tak co rád piješ?
Něco si dám, ale vždycky až po zápase. Mezi nimi nikdy. Chutná mi tmavé pivo, ale tady jsem si dal i jedno světlé. Na Ukrajině se pije české černé, které je lepší než to německé. Ale uvidíme po zápase, co otestuju. Každopádně tvrdý alkohol nemusím. Už mi není osmnáct, abych musel zažívat ty příšerné pocity další den ráno (úsměv).

Martin Švec

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek